Milá Jano,
když jsem četla Váš "příběh" byla jsem až překvapená, jak moc je podobný tomu mému.
Také pozitivní tripple test, poté genetika (DS s rizikem 1:120), doporučená amniocentéza, kterou jsme s manželem odmítli, následně pak návštěva u MUDr. Marka s tím, že miminko se jeví být zdravým. Mně však k tomu všemu ještě v 7. měsíci čekala měsíční hospitalizace v nemocnici kvůli předčasným kontrakcím s tím, že během pobytu ještě k domnělému "mentálnímu" postižení přibyla ještě retardace "fyzická" (chlapeček se jevil malý).
I já jsem to vše prožívala velice těžce snad také proto, že to bylo mé 1. těhotenství a všechny těhulky v mém okolí byly naprosto v pořádku. Probrečela jsem desítky nocí, prostudovala všemožnou literaturu o Downově syndromu a přemýšlela, co bude dál. S manželem jsme se na děťátko zároveň těšili i jsme se jeho příchodu trošku obávali.
Nakonec se Filípek narodil téměř v den předpokládaného termínu porodu, naprosto zdravý s Apgarovým skóre 10, 10, 10, jen na kluka trošku menší (46 cm a 2,7 kg). Drobný je po mně a malý po manželovi. Za měsíc bude mít 2 roky, je moc šikovný a dělá nám jen radost.
Plně tedy chápu, čím procházíte a jak těhotenství prožíváte. Dnes již vím, že bych se z pozitivního výsledku tak nestresovala a více bych se zaměřila na všechny krásné kontakty s miminkem (tenkrát jsem to však bohužel nedokázala).
Nás s manželem toto vše velice stmelilo a děkujeme každým dnem Bohu, že máme krásné a zdravé dítě.
Tak tedy, držím Vám všem palce a zkuste se na miminko více těšit.

Míla