Mila Ivo, dnes práve jsem zcela na padnuti a nevim jestli mam brecet, nebo delat se se nic nedeje. Nase dedi meli vzdy hodne volnosti, ale dbali jsme na to, abychom vedeli kde a s kym jsou./taky si ovsem meli pocit ze je omezujeme/ Ale vychazelo to. Kluk 19 byl na zabiti snad od malicka, takze puberta pro nas nebyla tak vyrazna zmena. S nejakymi obmenami to byl setrvaly stav. Letos travi Silvestra na horach s prateli a myslim, ze je OK. S holkou si vubec nevim rady a marne si lameme hlavu, kde se stala chyba. Od malicka sportovala, byla samostatna a ambiciozni. Zlom nastal se vstupem na stredni skolu. Je to naprosto jiny clovek. Sport skoncil a naslala zabava. Protoze od malicka znala jenom povinnosti o to vic ted saje s taju zabavy. Komunikace minimalni.Pokud pozname nejake jeji pratele je to vetsinou nahodou, prestoze ji davame najevo, ze nam nevadi jejich navsteva .Pouze pokud neco potrebuje je k sezrani a bohuzel nas vetsinou dostane. Dnes odjela slavit. Pravda s nasim souhlasem a udajne na hory, protoze nam nakukala, ze odjizdi s kamarady, ktere zname.
Tento tah dlouho nevydrzel a jeden kamarad ji hledal. Pokusili jsme se ji kontaktovat na mobil, ale oznamila nám ze je dospela /necelych 17/ a ze si to chce oslavit a duvod odjezdu byl ten, ze bychom ji nepustili s nekym koho nezname a mobil vypla. Pro nas to bylo naprosto nepochopitelné, vime jen to,ze je nekde v Praze /jsme z Prahy/. Nic vic nam nechtela ric. Co delat?
PS : mobil dostali obe deti letos, ze abychom je mohli lepe kontaktovat, nebo naopak, pokud bude potreba. Jenze da se vypnout a finito, komunikace je opet v tahu.
Co s tim? Nejhorsi je ta nejistota.
Preji vsechno nejlepsi do noveho roku a hlavne klid na hladine puberty. Ahoj Eva