Od mého porodu už sice trochu vody uteklo, přesto jsem byla zvědavá na názory ostatních maminek. Hodně mě mrzí ty negativní. Po pravdě jsem je slyšela už jako těhotná a v Rakovníku jsem rodit nechtěla. Pak jsem si ale řekla, že nemůžu soudit, co jsem neprožila a rozhodla jsem se, že to zkusím. Přihlásila jsem se tedy na předporodní kurz a poté i na cvičení pro těhotné, které mi moc pomohlo hlavně psychicky, protože maminky tam chodí nejen cvičit, ale hlavně (alespoň v mém případě) zahánět všelijaké obavy a hledat odpovědi na otázky, kterých mají prvorodičky kupu.
Pobyt v porodnici jsem si dokonce vyzkoušela už týden před termínem, protože jsem přestala cítit pohyby. Naštěstí vše bylo v pořádku, syn byl prostě jenom lenoch.. Na svět se mu asi také nechtělo a cestu si razil jen (alespoň z mého pohledu) velmi velmi pomalu. Chtěla bych proto (opožděně) poděkovat hlavně panu doktorovi Hajčimu za to, že mi dal pocit, že všechno zvládnu, ačkoli já sama už jsem si myslela opak a že mi svým humorem a svým lidským přístupem narození mého prvního syna velice ulehčil. Nemenší dík patří i sestřičkám a porodním asistentkám, které se o nás při a po porodu staraly. Proto kdybych měla rodit znovu, rozhodla bych se stejně - pro rakovnickou porodnici..