Nerozuměl by ti partner vůbec, nebo taky už něco z češtiny pochytil? - Třeba když jste se jeli do Čech podívat apod.
Já to mám jakoby z druhý strany, žijeme v Čechách a manžel je cizinec. Už když jsme se poznali, uměl ale česky tak dobře, že mu nebylo přirozený mluvit doma na děti svou řečí. Když jsme pak šli někam, kde se mluvilo jeho jazykem a on automaticky spustil na děti taky tak, připadala jsem si hrozně cize, přestože jsem tu řeč už trochu znala a byla schopná základní komunikace. Fakt jsem měla pocit, že "tam za nima nemůžu", do té jejich komunikace, jestli víš, jak to myslím. Zlepšilo se to jen časem a díky tomu, že jsem se já ten jazyk naučila líp.
Takže bych řekla, že jestli si nemá připadat trochu divně, chtělo by ho s češtinou trochu seznámit, nemyslím tím, aby se ji chudák učil z knížky nebo něco, ale aby aspoň pasivně zvládl základní orientaci v tom, o čem se tak asi zrovna mluví - to může pochytit bez velký námahy, když ho občas mezi Čechy vezmeš.