Článek mi příjde trochu "divný". Naprosto se mi vybavuje ta trošku stísněná atmosféra, když jsme s rodiči šli do restaurace, aby to vše bylo jak má být. Pro nás to prostě není žádná zvláštní příležitost jít si s dětmi někam sednout, na jídlo, nebo třeba jen na džusík a kávičku. Asi je to tím, že bydlíme ve velkém městě. Takže se s přítelkyněmi při hezkém počasí potkáváme venku, v opačném případě v restauraci nebo kavárničce. Pokud byly děti malé, byla to naprostá pohoda, stačilo vybrat někuřácký podnik. Když jsou děti větší, chodíme tam, kde je dětský koutek nebo aspoň dětský stoleček. Kreslení nebo nějakou zábavku máme vždy s sebou. Myslím, že děti naprosto jasně chápou, co to je být v restauraci - je to jako jakákoli jiný veřejný prostor a je třeba respektovat pravidla. Máme jasně nastavené hranice: zlobíš, proběhne napomenutí a tzv. poslední šance, v opačném případě žádný džusík nebude. Taky člověk musí být soudný a nevysedávat tam hodiny, děti to jistě přestane bavit.
Jsem ráda za dnešní dobu, že je kam zajít, že je více nekuřáckých podniků a restaurací přátelských dětem.