Miri, Ano i ostatní... ono to není o chtění nebo nechtění. Je to o reálných možnostech. Postižené dítě potřebuje daleko víc péče a především péči úplně jiného druhu než dítě zdravé. A já, i když jsem víceméně "v pohodě", jsem pořád psychotička. Bohužel si myslím, že už samo narození postiženého dítěte by můj stav o hodně zhoršilo, následnou péči si pak už vůbec nedokážu představit. Sama bych asi měla co dělat, abych se nedostala do blázince a spíš počítám s tím, že bych se tam dostala. Starat se v takovém stavu o postižené miminko je naprosto vyloučené, vím co se mnou umí udělat psychóza. Zvlášť v takto vypjatém případě.
Máte samozřejmě plné právo mne odsoudit, ale prostě bych nemohla jednat jinak. A ještě na závěr, viděla jsem podobný ústav na vlastní oči; není to pochopitelně nic, o co by člověk dobrovolně stál, ale na druhé straně to je lepší než nežít vůbec... a věřte mi, že bych v podobném případě (chci věřit, že to nebude nutné a malý bude OK) hodně dlouho vybírala, kam ho umístit, aby se mu tam vedlo co nejlépe.