Milá Jano,
s velkým zaujetim jsem si precetla tvuj clanek a naprosto jsem chapala tvoje pocity. Je mi z toho asi jeste více smutno nez ostatnim, jelikoz jsem sama lekarka, pediatr, nyni ale na materske dovolene. Je to opravdu velky problem, spousta lekaru tady u nas opravdu neumi s pacienty komunikovat, a mnohdy je to daleko vetsi lek, nez nejake prasky ci operace. Bohuzel jsem se o tom presvedcila na vlastni kuzi, a ver mi ,ze ten pocit je dvakrat horsi, kdyz se k tobe takhle neohleduplne chova vlastne tvuj kolega. Dlouho jsme si manzelem /taky lekar/ prali miminko, ale bohuzel temer 7 let bezvysledne. Bylo to opravdu hrozne obdobi, jeste umocneně tim, ze tomu vlastne vsemu rozumis, vis,co te muze cekat. Potom jsme se konecne rozhodli k nejakemu vysetreni, aby nam tedy byl odborniky sdelen důvod a vyrcen ortel. Pani doktorka na jednom z nejlepsich pracovist u nas nam chladnokrevne sdělila, ze nase sance jsou minimalni, presneji promilove, a ze jedinym resenim je slozite umele oplodneni. Nedokazali jsme pochopit tu odtazitost, s jakou sdeluje tak smutnou zpravu, pripadali jsme si tam ne jako zive bytosti, kteri maji nejake city, ale jako jen dalsi 2 pacienti do nejake statistiky ci studie. Presne, jak to popisujes ty. Situace se doslova do roka a do dne otocila,otehnotnela jsem naprosto normalne a nyni uz mame holky dve.
Teprve ted, kdyz mam vlastni deti, nechapu nekdy ani sama sebe a svuj pristup k pacientum v době, kdyz jsem byla bezdetna, a to nemohu rict, ze jsem necita, ba prave naopak. Ale teprve, kdyz si clovek vse vyzkousi na vlastni kuzi, jake to je, mit treba nemocne dite a jak by ocenil a hlavne potreboval i minimalni ohleduplny lidsky pristup osetrujiciho lekare, snad teprve potom je schopny se sam zmenit ve vlastnim pristupu k ostatnim. Nechci tady filozofovat, ale spouste lekaru by prospelo, kdyby byli sami pacienti a poznali vse na vlatni kuzi. Na pani doktorku na genetice zapomen, v podstate mela pravdu, asi zase tolik nehori, ale kdyby to umela rict jinou formou, spis by te uklidnila. Na druhou stranu my doktori musime myslet i na nejhorsi, abychom neco neprosvihli, ale casto nam chybi ta profesionalita a lidsky pristup, ktery je navic v teto eticky slozite oblasti dvakrat potrebny. Proto se omlouvam za vsechny ty doktory "necity", myslim, ze je snad jen malo z nich, kteri jsou opravdu takovymi cyniky, spise to lidske utrpeni nechteji nechat na sebe dolehnout, aby se z toho nezblaznili. Ne nahodou je mezi lekari vice sebevrazd, nez v normalni populaci.
Z vlastni zkusenosti lekare ti muzu rict, ze opravdu toto geneticke krevni vysetreni neni moc spolehlive, proto se doporucuje amniocenteza, ktera diagnosu stanovi presne. Tvuj nazor a pristup do budoucna / odmitnuti genetickych testu/ celkem schvaluji, ale na druhou stranu obdivuji, musis byt opravdu hodne silna.
Jeste na zaver: deti s Downovym syndromem se rodi vetsinou hypotroficti, tzn. maji pod 25OOg, ale podle ultrazvuku je vas chlapecek prece obrik, ne? Tak hlavu vzhuru, kdybys chtela nejakou odbornou radu, jsem k dispozici.
Ahoj Katka