Lízo,

v systematické péči nejsme – každý mi říká, že je normální. Psycholožka, manžel (původním povoláním učitel), učitelky ve školce s ním nemají problém….Manžel si myslí, že „má moc energie, neumí s ní pracovat, neumí ovládat své tělo….“ takže doma zlobí. Snad kdyby ho někdo celkově utlumil, tak by začal působit normálně. On je i fyzicky takový chlapák. Dneska měly děti taneční vystoupení a ten náš kluk se tam pohyboval jak malý zápasník. Do toho se dloubal v nose (hrůza!), laškoval s Adélou (má takovou kamarádku – vyražený zub, stejná krevní skupina…), jak nějaká stará páka z podsvětí… a dnes večer zas najednou vstal z postele, chodil po bytě, plakal, objímal nábytek, hladil knihovny, záclony, říkal, že miluje svoje plyšáky, že to tady má rád a že se nechce nikam stěhovat (máme se v létě stěhovat, nevím, proč si na to najednou vzpomněl), vůbec jsem ho nemohla utišit, pořád jenom chodil a plakal..... (proč to píšu - s tou kamerou - myslím, že v našich interakcích ten zakopanej pes nebude). V cizím prostředí – školka apod. si vede dobře – asi mu nějak prospívá kombinace: pevně stanovený program + společnost + přísnější tvář učitele. Takže doufám, že tu školu taky zvládne. Ale doma bych se s ním fakt učit nechtěla. Snad se toho v nejhorším ujme manžel.