Na období dospívání se fakt těšme... jen myšlenka na to, že Tomášek byl také to malé, roztomilé a bezbranné děťátko mi občas dává možnost přežít bez infarktu... či bez poznání kriminální cely, kde bych si eventuelně jakožto matka zavraždivší toho zmetka, odpyklala svůj trest... Dnešní den je obzvlášť vydařený - ze školy přišel s vysvědčením a odšustil na hory. Je to fakt příspěvek pro jinou diskuzi
Jinak - co se týká docházky do rodičovské postele - Tomáš chodil celkem pravidelně uprostřed noci. Nebyla jsem schopna se zvednout a odvléct ho zpátky přes celý byt, takže jsem se hezky přesunula doprostřed matrací - pochopitelně do díry, a tam strávila zbytek noci. Stěžovala jsem si jedné známé, která měla v té době odrostlé děti a bylo mi řečeno:"tak ho nechte, ono ho to přejde, jednou na to budete vzpomínat!" ... a měla pravdu. Vzpomínám na to, ale Tomovi to nemůžu připomínat, to jistě chápete