Ahoj Katko,
děkuju ti moc za tvůj příspěvek. Naštěstí jsem v životě potkala víc skvělých doktorů než těch "řeznických psů", ale ti druzí zase stáli opravdu za to.
Přesto všechno si lékařů velice vážím, protože dělají tak zodpovědnou práci za pár korun a mnohdy v katastrofálních podmínkách - a odvádějí opravdu skvělé výsledky; mám několik kamarádů - lékařů a všechno jsou to naprosto báječní lidé.
Jenže i v téhle profesi občas narazíš na někoho, kdo těm ostatním tak trochu "kazí renomé"... s tím se asi nedá nic dělat.
Víš, asi nejvíc mne mrzí, že nám vlastně nikdo nic nevysvětlil a nebýt toho, že jsem si potřebné informace sehnala sama (např. na zmiňovaných www stránkách Gennetu), nevíme nic dodnes. Čekala bych, že nám paní doktorka dá nějaké konkrétnější informace o tom, jak dalece je náš nález špatný, že se bude snažit zjistit např. konkrétnější rodinnou anamnézu, ale nic takového se nestalo. Spousta věcí mi byla divných, třeba proč sami uvádí, že minor markerem pro Downův syndrom je ztluštění kožní řasy nad 4 mm a nás vystresovali kvůli 2,6 mm. Proč mi jeden doktor tvrdí, že hodnoty uE3, které nám vyšly velice dobře (1,26) jsou důležitější než hCG a druhý přesný opak. To pak vážně nevím, co si z toho všeho vybrat - a neumím bohužel zahodit tu horší variantu a věřit automaticky té lepší.
Také mne zarazilo, že se paní doktorka na genetice vůbec nezajímala o to, že mám od 13. týdne zjištěnou nízko nasedající placentu (přední), což dva lékaři nezávisle na sobě označili jako dost rizikové pro amniocentézu. Nakonec jsme se při odchodu z ordinace dozvěděli, že výsledky mohou být zkreslené také díky té placentě, ale že se to nedá takhle poznat.
Tak co si vybrat?
Od návštěvy na genetice jsme absolvovali už 3 ultrazvuky, včetně toho u dr. Marka. I můj doktor je dělá pokaždé dlouho a důkladně, a pokud - jak tvrdí - nic podezřelého nenašel, ráda bych mu věřila a užila si těhotenství aspoň ty poslední dva měsíce. Otázkou je, jestli mu vůbec uvěřím, protože minulé zkušenosti mne prostě dost znejistěly.
No, asi bych měla myslet na něco pozitivnějšího, takže už toho šťourání se v problému nechám. Stejně se nic nevyřeší a musíme si počkat na to, až se miminko narodí.
Ještě jednou dík
Jana (Monty)