Taky mám občas pocit, že dnešní děti jsou poněkud "zaostalé"...
Pár perliček za našeho okolí:

Náš soused (cca 70 let) VYSVĚTLIL v pěti měsících svému synovi, že dudlík odnesli ptáčci , no génius otec i syn!

Dceři je dneska přesně jedenáct měsíců a teprve nedávno se jí proklubaly první dva zuby - manžel se švagrovou cenili touto dobou už osm! Podle všeho zásluhou tchýně .

Nočník od devíti měsíců samozřejmostí! "Vy ještě nemáte koupený nočník? Tak to babička donese k narozeninám!" Jestli ho babička donese, tak si na něj taky sedne a předvede!

V deseti měsících chodí? To není normální. To máš z toho, že ti přes den nespí, musíš ji ukládat, naše děcka spaly jak dřeva...
Moje příbuzná je z těch řečí chudák tak vystresovaná, že se mě onehdá ptala, jak to dělám, že je ta naše tak pohyblivá? Tak jsem se jí zeptala, jak to dělá, že má jejich syn už šest zubů?

My to s manželem berem celkem s nadhledem, už jsme si zvykli na řeči kolem jídla - nejhorší bylo cukroví o vánocích ("Naše děcka jedly všechno! A nic jim nebylo a jak byly tlustý!" Švagrová atopik, manžel problémy s tlustým střevem..), ale na nočníkovou debatu se musíme koukám připravit .

Ráda bych byla i já vůči těmto otázkám odolnější, brát je s větším nadhledem, ale fakt je, že za poslední rok se můj svět soustředil právě na potřeby mé dcery (a podle mě je to dobře) a tak mě tyhle tlaky stran okolí a příbuzenstva štvou docela dost.