Dámy, přidám se k vám. Vybavení moderní, ale.. Můj porod skončil neočekávaně císařským řezem, kvůli pevně omotané pupeční šňůře kolem krčku miminka, po té, co jsem asi dvě hodiny ležela na stole a sotva dýchala. I kyslík mi raději podali, než aby mi dovolili se zvednout :) Předem říkám, že jsem jim nadosmrti vděčná, že syna vytáhli v poslední chvíli včas a je zcela zdráv, ale.. Po porodu, který proběhl v narkóze, protože šlo o minuty, když jsem se probudila na JIP, mi ho (bylo asi devět večer, žádná hluboká noc)ani neukázali a sestra se vůbec musela jít zeptat, jestli nějaké živé dítě mám! Ráno jsem je opakovaně žádala, aby mi ho přinesli, a to už jsem si i sama došla na záchod a osprchovat, ale pořád na mě neměli čas. Až odpoledne, když přišla moje matka na návštěvu, podařilo se jí syna najít na novorozeneckém a protože je lékař, tak jí ho chca nechca i půjčili a donesla mi ho! Byly tři odpoledne, tedy osmnáct hodin po té, co jsem se probrala z narkózy. Syn byl v pořádku, já v mezích možností taky, tak nevím, kde to vázlo. Rychle si ho po té návštěvě zase odnesli a sestra mi ho pomohla poprvé přiložit k prsu až další den - držte se: třicetšest hodin po porodu!! Syn už měl v sobě flašku glukózy, nebo čeho a v pusince dudlík. Takže téhle nemocnici vyčítám ukradený první den s dítětem a zničené kojení. Mimochodem návyku na dudlík jsme se nezbavili do dneška (23 měsíců). Poctivě jsem se snažila tři měsíce šestkrát denně syna naučit sát z prsu(prakticky jsem skoro nic jiného nedělala), ale flaška je holt flaška, takže nám i zdroj odstříkávaného mléka časem vyschnul a my plně najeli na umělou výživu.
Možná jsem tenkrát nebyla dost razantní ve svých požadavcích, ale zkuste si to, dožadovat se svých práv s rozřezaným břichem a oblblá po narkóze. Čím je to déle, tím víc mě to mrzí. Zvlášť, když tady čtu, jak maminky viděly dítě pár minut po císaři a v kontaktu s ním mohly být od začátku.
Už jsem tady něco na toto téma psala, ale nedá mi to, tak promiňte, že se opakuji.