matka zaostalych deti, ktere neustale brzdim ve vyvoji... jak hodne nahlas a durazne a casto rika jejich babicka = moje tchyne. Ale pokud si mam vybrat z moznosti mit deti napulirovane, v belostnem neposkvrnenem rouchu, ukaznene a uctive, najedene jen zdravych potravin a neustale pracujici na svem vzdelani, a sama byt vynervovana, vztekla, v depresi, ze nic nestiham a vsechno je proti mne... anebo mit deti vesele, obcas trochu spinave, v trickach trochu zapranych, s pusou spinavou od cokolady, a sama byt relativne v pohode, mit cas na mazleni s detmi, hrani s nimi, obcas pouzit k jidlu zasoby z mrazaku za to, ze s nimi muzu byt cele dopoledne venku... tak je asi jasne, co volim. Holt moje deti nikdy nebudou na nejake chlubeni pred tchyninymi kamaradkami, ale snad z nich nevyrostou neurotici (manzel tomuto osudu bohuzel neunikl).