Problém s dudlíkem jsme řešili také a k mému velkému překvapení to šlo samo během jednoho večera. Když měl syn 2 roky, dospěla jsem k závěru, že dudlík na usínání (v noci jej nevyžadoval) nepotřebuje a zahrála jsem na jeho estetické cítění. Jednoho dne večer jsem syna uložila do postýlky a když začal požadovat dudlík, se znechuceným výrazem jsem mu jej "štítivě" podala a přitom jsem pořád opakovala, že já bych si takhle ošklivý dudlík (byl už docela vyžvýkaný) v žádném případě do pusy nedala, že je strašně nechutný a já bych jej okamžitě vyhodila do koše a takhle velcí kluci ... atd. Nakonec jsem zdůraznila, že dudlík je jeho a musí se rozhodnout sám. Potom jsem z pokoje odešla. Asi po 10 minutách mě syn zavolal s tím, že mám dudlík vyhodit do koše. (Samozřejmě jsem to neudělala - co kdyby trik úplně nevyšel.) V noci se několikrát vzbudil, ptal se po dudlíku, ale zase klidně usnul. Ráno si na něj opět vzpomněl a vypadal, že by byl schopný koš vysypat a prohledat. Sdělení, že táta už odnesl smetí i s dudlíkem, přijal jako nezvratný fakt. A od toho okamžiku jsme bez dudlíku.
Přeju hodně úspěchů s odvykáním.