Milá Jano,
já sama nemám ani jedno z dětí postižené - zaplať pán bůh za to, tak bych možná neměla udílet rady. Ale vím, že láska rodičů k dítěti, obzvláště, když je chtěné, dokáže udělat zázraky i s mentálně postiženým děťátkem. Jde o jen o to, že nikdo není připraven na to starat se o človíčka, který je prostě jiný než ostatní. Do každého z nás je od mala "vtloukáno" ať už z TV, rádia nebo i z rodičů a celé řady příbuzných, jak se starat o všechno a všechny, ale vždy mluvíme o těch zdravých lidech a zdravých věcech. Matka neřekne své dospívající dceři, že když se jí narodí postižené dítě, bude to peklo. Prostě tak nejsme vychováváni a proto se bojíme takové dítě vychovávat, ale jak už jsem řekla, láska hory - v tomto případě těžkosti - přenáší.
Pak je tu druhá věc. Doktor na ultrazvuku říká, že je dítě fyzicky - vzhledem v pořádku. Doktor na genetiku, laborantky a další zdravotníci říkají podle testu, že něco není v pořádku. Jen bych chtěla říct, že všichni jsme lidé a tudíž nikdo není neomylný. Může se Vám klidně narodit zcela zdravé dítě, ale Vy se teď nervujete, protože lékaři Vám řekli, že něco není v pořádku, ale klidně se mohli zmýlit.
Držím Vám palce, aby vše dopadlo dobře. Hlavně buďte pokud možno v klidu a myslete pozitivně. Miminko to v bříšku pozná, že jste v pohodě a bude také spokojené. Ze své vlastní zkušenosti mohu doporučit, když nebudete mít zrovna náladu - prostě příjde pesimismus - zkuste děťátku zazpívat ukolébavku a uvidíte, že se to zlepší. Já jsem takto, ale i jinými způsoby komunikovala přes břicho se svými nenarozenými dětmi a měla jsem zpětný pocit pohody, jako měly ony.
A nezapomeňte, že děťátko, i když se narodí s nějakou vadou, nezáleží na tom jakou, očekává stejnou míru lásky jako dítě zdravé.
Držím palce.
Jana