Dobrý den, rodila jsem na Bulovce letos v červenci. Předporodní péče moc dobrá, byla to plánovaná sekce...všechno v pohodě. Na výkon jsem měla jít v 8 hod ráno, ještě v 10 jsem seděla v průvanu vystresovaná v čekárně, protože nějak nemohli najít anestesiologa, na sále jsem ležela nahá na stole a pořád se nic nedělo, protože stále nebyl anestesiolog!! Naštěstí tam měla službu moc hodná sestřička, která mě přikryla, protože mnou zima jen lomcovala, o ostatních pocitech nemuvě.... Pak se vše dalo do chodu, musím podotknout, že na anestesii dorazila moc příjemná mladá lékařka, která byla neskutečně fajn a pořád se mi omlouvala, že celou dobu byla připravená, jen jí nikdo nebyl schopen zavolat,zmiňovaná doktorka Sýkorová také moc milá ... Na JIPu patří obdiv sestrám, měla jsem pocit, že jsou tam pořád ty samé a opravdu si neodpočinou...Pak jsem putovala na šestinedělí, kde měli také neskutečné tempo, ale také neskutečný bordel( opravdu nemohu jiný výraz použít), mimo jedné ( extrémně nepříjemné sestry) byly všechny vážně skvělé a ochotné, ale tím bych řekla, že péče a chvála skončila... Tak např. sanitárka rozdala teploměry, pak je zase "zkušeně" sklepla a že jsem měla od začátku horečku, to bylo každému fuk, protože ona to zřejmě nikomu nedala vědět, když jsem se jí ptala, jestli si to alespoň někam píše, že bych si pak potřebovala zřejmě požádat o Paralen nebo tak něco, sjela mě , že to žádná horečka není(38 a otevřené břicho asi opravdu nic není, že...), že se nemám starat( podotýkám, že to bylo den po výkonu, ani chodit jsem nemohla, paní, která se mnou byla na pokoji- mi nosila jídlo, protože do jídelny jsem se prostě nedoplazila, v ostatních nemocnicích bývá dobrým zvykem po sekcích nosit jídlo na pokoj alespoň 3 dny, zde jen první dvě, jenže po 3 dnech jsem prý byla zralá jít domů...)Dále mě také šokoval postup, který následoval po předání z JIPu, nevím, možná jsem měla jen smůlu na lidi, ale sestra mě poslala hned do sprchy, je pravda, že šla se mnou, pomohla mi, vše v klidu, ale bylo mi divné, že po sprše mi nevyměnila převaz na šití ( měla jsem si ho tam nechat, „naostro" se osprchovat až druhý den). Tak mě poslala do postele s tím mokrým od mydlin olezlým vázáním, mokrá košile... tak jsem ji poprosila, jestli by mi to nemohla převázat... Byla naštvaná, ale šla, neodpustila si okomentovat práci své předešlé kolegyně ( což Vám také nepřidá na důvěře...). Myslím, že tady můj problém teprve začal, prostě se do rány dostala nějaká infekce, po 4 dnech jsem šla domů se slovy, že se to hojí výýýýborně, ale byla tam pouze výýýborná boule a vvýýýborné bolesti...Prostě bylo potřeba další volné lůžko. Dopadlo to tak, že se mnou musel být přítel 3 týdny doma, každý den jsem jezdili na převaz a drénování (pěkně 4 hodinky v čekárně s novorozencem u prsa a hnisem stékajícím po nohách, výýýýborná zkušenost. Doktoři pomlouvali jeden druhého, jeden drénoval, druhý nadával, že to je hloupost a pořád do kola, po třech týdnech usoudili, že už mi musí být dobře ( podotýkám, že jsem antibiotiky byla týden poddávkovaná, neboť pan doktor prý neodhadl mou váhu - dávka seděla max na 60 kg a já měla v té době 85 kg, tak to asi trochu neměl v oku, že...). Takže jsem usodila, že tudy cesta nevede, přítelovi už poněkud docházela dovolená, tak jsem poprosila známého ortopeda, jestli by pro změnu neokoukl zhnisané břicho, místo kotníků a kolen, musím říct, že jsem myslela, že ho trefí šlak, břicho jsem léčili další 3 týdny a po 6 týdnech jsem byla schopná projít bytem bez bolestí.
Musím však napsat, že můj obrovský dík patří MUDr. Protivové z dětského a jejímu týmu sestřiček, díky nim bylo skvěle postaráno o mou dceru, díky nim jsem bez problému začala kojit a dokonce jsem díky nim dostala i ten Paralen:)
Dále bych chtěla ještě jednou poděkovat všem hodným a ochotným a hlavně šikovným lékařům a sestrám, kterých tam bylo mnoho.
Ale závěrem musím říci, že doufám, že tady už druhé dítě rodit nebudu muset a nikomu bych to nedoporučila.