Děkujeme moc všem za vaše příspěvky a rady a máme radostnou zprávu: zdá se že se náš syn kakání definitivně naučil. Bylo to tak. Na základě svého pocitu, některých příspěvků zde a zkušeností známých jsme se rozhodli, že z toho nechceme dělat drama, aby z toho nemusel mít nějaké trauma, a od té doby jsme ho nijak nenutili, brali jsme jako smaozřejmost, že po obědě dostane plínky a jen tak mimochodem, jsme občas přípomínali že bychom z toho měli hroznou radost, kdyby se vykakal na záchod. Ale žádný tlak. Mezitím jsem mu ji dva dny nedala,to jsem se rozhodla že to risknu, to se třetí den vykakal do kalhot, mě povolily nervy a decentně jsem ho seřvala a řekla mu že by se mu děti smály. Pak jsme se zase usmířili, a druhý den jsem to riskla znovu, říkala jsem mu že mu věřím, že je šikovný, že si řekne.
A on se snad další den jednu chvíli sebral, sám si došel na záchod, sám se vykakal, sám si natáh kalhoty a jakoby nic. Já jsem to vlastně zjistila až se zpožděním, když jsem na záchodě uviděla jeho dílko, tak mi to došlo. Tak jsem ho hrozně chválila a bylo vidět že z toho má taky radost.
Potom jsem mu plínku už vůbec nedávala a on se sám sebral a vykakal se na záchodě. Potom většinou na mě volal, ať se jdu podívat, že budu mít radost. Většinou když jsem u něj byla přitom říkal, ať ho nechám samotného že potřebuje klid.
Od té doby už to jde úplně samo, samozřejmě nezapomenu vždy patřičně pochválit, než se z toho stane úplný zvyk.
Jsem moc ráda že se to povedlo, a když to shrnu, skutečně přijde den, kdy se to najednou zlomí, a nemá cenu tím do té doby dítě "traumatizovat". Každé dítě je ale jiné, takže někomu může pomoct úplně něco jiného.