Ani vesnu by mě nenapadlo říci, že jsi nezvažovala všechna pro a proti. To opravdu ne. Vím, že to čím si teď s partnerem procházíš, je určitě jedno z nejtěžších období ve Vašem životě. Plně respektuji tvůj názor. Jen já jsem asi uvažovala trochu jinak. Dodnes opravdu nevím, jak bychom se rozhodli, kdyby výsledky nedopadly dobře. Opravdu nevím. Vím jen, že si neumím představit vychovávat postižené dítě a smekám před každým, kdo se o to pokusí. Prostě se bojím, že bych na to nebyla dost silná. Nevím, možná se pletu sama v sobě. Ono je asi dost jiné se rozhodovat ve chvíli, kdy se to děťátko narodí a ve chvíli, kdy už sice je, kope, roste, ale přece jen je to ještě nenarozený "Chomáček buněk, nervů". Možná se neumím přesně vyjádřit, a hlavně tě nechci ranit. Velice si tě vážím za tvoji statečnost, kterou já prostě neměla. Možná i proto, že už jsme jedno zdravé dítě měli a já ho nechtěla vystavit tomu, kdy se jednou bude muset o svého "nemocného" sourozence postarat. Měla jsem štěstí, mé výsledky dopadly dobře a mě dnes na klíně sedí 15 měsíční holčička, která se má čile k světu.
Držím Vám oběma (vlastně všem třem) palce, z celého srdce Vám přeji, aby byl Váš chlapeček zdravý. Myslím, že ta naděje je veliká (dle výsledků cos psala). Chápu, že máte obavy, ale snažte se si toto období co nejvíce užít. je to čas, který se už nebude opakovat.
Přeji jen vše dobré.
Lenka