Nepovažuju se ani za hysterickou osobu ani za rodiče, který děti vydírá, ale jak řekly dvě maminky přede mnou, děti musí uznávat autoritu a cvičit s námi nebudou. Když hodinu řve, že nechce z vany, nechce se utírat, nechce si čistit zuby, chce aby se mu zkazily, nechce abych šla z koupelny, nechce abych tam zůstala ... atd. a neplatí žádné láskyplné zacházení, tak trpělivost končí. Určitě každý z nás někdy od rodičů dostal na zadek, já taky, a opravdu to ve mně psychycké následky zanechalo, ale v tom pozitivním smyslu. K rodičům se dodnes se sestrou chováme slušně, máme je rády a vážíme si jich a nedovolíme si k nim v naší dospělosti ani z daleka to, co slýchám od dětí předpubertálního a pubertálního věku dnes na adresu jejich rodičů. Asi také následky výchovy, že?