Míšo tvůj příběh je opravdu hrozný,smutný....
I já jsem před rokem rodila ve fakultní nemocnici,všichni si ji tolik vychvalovali!
Po porodu mě špatně sešili,hodně jsem přes den krvácela a ikdyž jsem sestry upozorňovala,že mi to příjde nějak moc,stále mi říkali,že je to normální.
Ještě ten večer mě vezli znova na sál,protože mi všechno popraskalo a bylo nutné šití.To trvalo přes hodinu a můžu říct že bylo stokrát horší než porod.

Navíc mi nejspíš už v porodnici začínala laktační psychoza,nemohla jsem spát už od porodu, stále jsem se nemohla soustředit co mi sestry říkají,bála jsem se že se budu špatně starat o malého atd.atd.
Nikdo si toho ale nevšímal, navíc mě pokaždé odsekly když jsem chtěla s něčím poradit, a co hůř,když jsem po pobytu na jipce/po opakovaném šití/ měla od sester z gyndy zákaz vzít si na noc malého,že mám ještě odpočívat po velké ztrátě krve DĚTSKÁ SESTRA /bohužel už nevím jméno/ na mě hned zaútočila,že nejevím zájem o dítě a jestli ho jako nechci!!!
ANi nevíte jak mi bylo!
Tímto ji děkuji,protože tahle věta mi zněla v uších ještě doma,stále jsem přemýšlela,že jsem špatná matka,nic neumím a všechno dělám špatně.
Došlo to tak daleko,že jsem nebyla schopna ani obout boty při převozu na psychiatrii,kde jsem skončila na 6 týdnů.
Trvalo mi přes 1/2roku než jsem byla "celkem" schopná a fungující.

Dnes je Tomáškovi rok,je to můj miláček a sluníčko života.Užívám si každý den s ním.

Jen když míjím fakultní nemocnici je mi úzko při pomyšlení,co mám za sebou