Pamatuji si, že jsem asi před osmi lety(během svého pobytu ve Velké Británii) vyslechla v rádiu diskuzi. Zaznělo v ní, že chybou britských rodičů je, když se snaží být s dětmi zpočátku pouze kamarádi, kteří všechno tolerují, a vychovávat je začnou až ve chvíli, kdy se dítko dostává do puberty. To samozřejmě nemůže fungovat a postup by měl být opačný. S tím se nedá nic než souhlasit. Ale najít tu správnou mez je o to složitější, že dnešní rodiče vyrůstali a dospívali v úplně jiné době.
Děti zatím nemám, ale už teď se občas sama sebe ptám, jak na výchovu půjdu jednou já. Asi podobně jako moje rodiče: zpočátku spíš přísně a s přibývajícím věkem pak akceptovat dítě jako "parťáka". Umět být v pravou chvíli rodič a současně i kamarád... Hm, není to utopie??? Rodiče současných puberťáků mi asi potvrdí, že je... :-)