Nejsi divná, neboj se. Já jsem meěla podobný problém, nešlo mi kojení, ale pod tíhou tvrzení "kojí každá žena" jsem sebe i syna tři a půl týdne totálně stresovala, že to jako rozkojíme. Houby. Když jsem po hodině dokrmila, začala jsem mít třas že za hodinu to začne znovu. Nemohla jsem usnout, ze strachu že bude zase chtít jíst. Ve spojení s roztěkanými hormony to byly strašné psychické stavy. Ne že bych své dítě neměla ráda, ale měla jsem z toho drobečka regulérní strach...Kdyby mi někdo řekl, že si ho odnese, a vrátí ho za půl roku, vzala bych to.

Teď je mu rok a čtvrt a miluju ho maximálně. Všechno se urovnalo, jen to dlouho trvalo. U mě tak půl roku.
Takže se neboj, srovná se to!
To maximální štěstí určitě zažiješ, až to přijde, tak to poznáš. Třeba až začne běhat a ty rozevřeš náruč a on ti poběží vstříc, to zafunguje tak že budeš mít slzy v očích... Neboj se že se to nespraví!

PS: Ale ten doživotní šrám na duši mi stejně zůstane, že jsem měla tyhle stavy a takové myšlenky k němu. "Děkuju" za to hlavně celé slavné laktační lize, která sice tvrdí že kojí každá žena, ale už neřekne, že když to nejde, tak místo trápení se, je lepší to zabalit dřív...