Ahojda,
počáteční průběh obou mích porodů byl zhruba stejný, jako u tebe. Nakonec jsem naštěstí porodila normálně, i když poprvé to bylo velké martirium, trvalo to nekonečně dlouho, taky jsem se neotvírala. No nijak příjemný zážitek. Po druhé to pro změnu bylo velmi rychlé a téměř bezbolestné. A takový ten nával štěstí se nekonal ani jednou. i když mi podruhé dítě odnesli jen na nezbytně nutnou dobu, tak akorát jsem stihla porodit placentu, proběhlo šití a MM mě doprovodil na pokoj, kde mi jí sestřičky ihned daly- bylo na mě vidět, že jsem v nejlepší kondici. Byl to celkem cvrkot, dohromady to typuji tak na hodinu. Předtím mi jí samozdřejmě nechali na přisátí. Vlastně nebyly po porodech žádné vážné komplikace, ani jsem neměla pocity, že něco nezvládnu. Ale nával štěstí se prostě nedostavil. Já toho neželím, nemyslím si, že by tím pro mě a mé děti nastal konec světa. Vlastně mě nad tím nikdy nenapadlo přemýšlet. Zažívám se svými dětmi spoustu takového toho tichého štěstí a je to pro mne důležitější než zážitek z porodu. Děti rostou a porod je dávno zapomenut.