Je to už rok a pořád debaty o kojení špatně snáším... Asi mě to fakt vzalo. Nechci obecně útočit na Laktační ligu, jen prostě moje zkušenost není výstavní.

Jsem z malého města, manžela jsem hnala do Prahy do LK půjčit si váhu, takže vážení po každém kojení. Dětská dr málo času, žádné kojení před ní, na první návštěvě mi šoupla Bebu a nazdar. LK na telefonu stále, ale na co je přítel na telefonu, když děláte s dítětem psí kusy a nic? A při každém telefonátě ujištění, že to půjde! "Dejte si syna do polohy fotbalisty - no tak to dělám už dva dny... Aha,nebojte, zkoušejte, to půjde"....Osobní návštěva nemožná, jedna laktační poradkyně na celý okres se spoustou další aktivit, čas by na mě měla až za 4 dny... 4 dny je v tomto případě strašně dlouhá doba....A zase ujištění, že to půjde.

Chybělo mi při těch telefonátech to uklidnění, že to jít nemusí, v tom případě se nedá nic dělat. Pořád jen: to půjde, nebojte... Sakra, už zase jsem naměkko.

No ale naše debata není o kojení, ale o tom uklidnit Jitku, že se prostě v mateřství stávají různé věci a vždycky to nejde podle přírůček a statistik....

Omlouvám se všem dobrým ženám v LK, dělají super práci a děkají jí asi dobře, akorát já jsem prostě ten jeden případ ze sta, kterému to holt spíš ublížilo...