Autorko, já po císařském řezu o malou také neměla moc zájem. Starala jsem se hlavně o sebe, aby mi už bylo lépe.Když mi ji přivezli, tak jsem si říkala jak je krásná...ale žádné city.Třetí den mi ji dali, aby mi ji za pár hodin zase vzali na fototerapii a světe div se, já brečela!!!Stačilo pár hodin nepřetržitého pobytu a už jsem k ní "něco" cítila. Co jsem měla, během pobytu v nemocnici, čest poznat jiné matky, které rodily císařem a byly druhorodičky, tak měly vztah k dítěti jiný, jaksi víc láskyplný. Hned volaly(i přes bolesti) po přiložení. Plakaly, když nemohly být s ním a na mě koukaly s opovržením. A přitom měly naprosto totožný proces hospitalizace jako já. Prvorodičky ať už císařem, nebo vaginálně, byly tak nějak v pohodě, žádné velké emoce. NEBO SE MI TO JENOM ZDÁ?