Moje těhotenství bylo mizerný. Ale pamatuju si, jak jsem mívala chvilky, vyloženě chvilky blaha, kdy mě zalilo štěstí. Takle nějak si představuju účinek drogy. Něco tak silnýho, z ničeho nic. Určitě nějaká síla hormonů. Ale bylo to pěkný.
Po porodu nic. Byla jsem tak nějak připravená na to, jak přijde "Velký Pocit" ale nic se někonalo. Přemýšlela sem, jestli náhodou není nechutný hladit po hlavě oslizlý dítě a co to po mě chtějí a jestli když jsem dcerku nakonec pohladila jenom symbolicky, a pak ji dala manželovi, nevypadám jako krkavec a pod. Tohle se mi těsně po porodu honilo hlavou, žádný extáze se nekonaly. Ale zase si přesně pamatuju, že jsem si uvědomila jak jsem z dcerky šťastná až když měla tak dva měsíce. To už jsme se spolu sžily. Ne že bych jí předtím neměla ráda, jenom jsem si připadala víc jak robot, ty pocity byly prostě vzadu.