Já si myslím, že vše má své meze! Žádné děti ještě nemám, tak to beru z pohledu "mladších" . Naši se rozvedli když mi bylo 11 let. Mám dva bratry. Jednomu je 16 druhému 20. S mamkou jsem žila do mých 17 let, pak jsem šla k přítelovi. Na diskotéku jsem poprvé šla v 16 letech. Mamka řekla: do jedné doma a já na to : vlak jede ve tři! A bylo to. Měla jsem absolutní svobodu. Rodiče s námi jednali jako s kamarády. Měla jsem volnost, mohla jsem si dělat co jsem chtěla a přesto nekouřím, piju příležitostně, nefetuju, nikdo mě nezbouchl, neznásilnil....jsem úplně normální. Ale znám spoustu kamarádů, kterým rodiče hodně zakazovali a jsou na tom úplně naopak. Začali se potulovat, jsou bez práce, fetujou....Takže já myslím, být s dětmi jako kamarád, ale držet si určitou autoritu. Stejně, dítě udělá tak, jak to bude cítit! Nevím, jak dítě ubránit tomu, aby nezačalo brát drogy, nebo pít, kouřit trávu-jen tak mimochodem, u nás se to bere jako normál-já jsem se nikdy nezkazila a to jsem vyrůstala s 20 letými kluky, pěknými prasaty, ochlasty....a nikdy jsem se nedala ničím zlákat!