Já si myslím, že kromě separace a vůbec medikace při porodu, která má na to vnímání a přijetí dítěte vliv (ovlivňuje přirozené vylučování hormonů), tak je tu ještě jedna věc. Koncept kontinua, chybějící vesnice. Žijeme příliš izolovaně a projevuje se to nejen na dětech, sourozenecké rivalitě, ale u mě třeba i tím, že jsem otrávená z toho věčného stereotypu (uklízet, jídlo, uvařit, nakrmit a tak). Tou izolovaností nemyslím to, že nevytáhnem paty z bytu, ale vůbec to, že bydlíme sami v bytě. Jeden autor tomu, co chybí, říká vesnice, v Konceptu kontinua se zase vychází ze života primitivních kmenů někde v Amazonii. Prostě na rutinní práce je tam vždycky více lidí než jeden nebo dva, více dospělých na děti, kteří se případně zastoupí, více dětí, které si spolu můžou hrát, více dospělých, ke kterým se dítě může podle svých schopností připojit, aby pomáhalo. Mně stačí vidět ten rozdíl, když se vypravíme s kamarádkama, které mají děti, na hory, vaří se společně, děti si hrají spolu, hlídají se podle toho, kdo zrovna nevaří nebo nedělá něco jiného a funguje to úplně jinak než když je člověk s nima doma.