Nečekaně taky budu chválit tatínka u porodu, hlavně na hekárně. Janička je naše první a přes veškeré přípravy jsem měla strach z toho neznámého co mě čeká. Slovíčko podpory, stisk ruky masírování zad, bylo přesně to po čem jsem toužila. A jeho rozzářené oči když uviděl malou, tak to si myslím že stálo za to ty chvíle nepohodlí. Manžel se mnou chodil i na vyšetření před porodem a myslím že z toho měli větší problém doktoři než my. Takže my jsme spolu prožívali porod i s těhotenstvím v celku. Teď začínáme dumat nad tím zda se další potomek narodí napodzim, nebo až najaře.