Jsou dva základní koncepty výchovy:
Jeden (nazvu ho třeba tradiční) má jasno v tom, co se má a snaží se dítě do tohoto předem vymezeného prostoru vměstnat a vychovat ho tak, aby žilo "jak se má" a dělalo, co se "od něj čeká".
Druhý (nazvu ho moderní) vychází z principu, že není známo, co se má - jsou pouze známá (zdůvodněná) omezení, co se nesmí a je na samotném dítěti, aby projevilo, o co má zájem a výchova funguje jako vymezení hranic a usměrňování tohoto přirozeného rozvoje.

Uvědomme si jeden fakt: Vývoj společnosti jde stále rychleji, rozdíl mezi tím, jak žili rodiče a jak budou žít ve stejném věku jejich děti se stále zvyšuje a proto zkušenosti rodičů přestávají být v mnohém přenostitelné na děti. Tím spíše přestávají být přenostitelné nějaké tradiční výchovné principy a jen pozvolna se měnící statické modely chování. Je pravděpodobné, že kupříkladu na základní či střední škole se dítě setká s o řád "dospělejšími" problémy, než jsme se setkali my. Tedy, krátce řečeno, na dnešního rodiče je kladen požadavek připravit dítě do života v zásadně jiných podmínkách, než ve kterých žil samotný rodič, který dítě vychovává.

Domnívám se tedy, že dítě vychovávané s větší volností (omezené pouze zdůvodnitelnými zákazy) bude v životě úspěšnější než dítě vychovávané tradičně "k obrazu svých rodičů". A to má blíže opravdu spíš k té "kamarádské" výchově.