Ahoj všichni, kdo teď čtete.
Ještě než jsem otěhotněla, hledala jsem nějakou férovou přátelskou porodnici, kde by moje miminko přišlo na svět do dobrých rukou a o mě aby bylo taky dobře postaráno. Nechtěla jsem "klasickou" péči české porodnice, kde mi po příchodu dají klystýr, oholí mě, připnou mi monitor a nic mi neřeknou. Chtěla jsem informace a přátelský přístup k věci.
Poté, co jsem otěhotněla, jsem zjistila, že mi moje gynekoložka odmítá sdělovat informace. Na moje dotazy běžně odpovídala, že to se dozvím v "chytrých knihách", a tvářila se, že jí svými dotazy jen ubírám čas. Nechtěla jsem, abych se toho dočkala i v porodnici.
Gynekoložku jsem ve 4.měsíci těhotenství změnila. Stará se o mě báječná doktorka Piková, která mi široce odpovídá na každý můj dotaz poté, co mi podrobně popíše, co zjistila. Skvělá ženská :-)
Rodit jsem se po posouzení všech pražských porodnic (bydlíme v Praze), po posouzení mého skvěle jiného stavu a stavu miminka (fyziologické těhotenství) a po konzultaci se svým mužem, rozhodla ve Vrchlabí. Zajeli jsme se tam podívat a líbilo se nám tam. Absolvovali jsme tamní předporodní přípravu pro nastávající maminky a tatínky. V poradně před porodem jsem tam byla dvakrát - poprvé jsem hovořila s paní doktorkou Korbelářovou, podruhé s panem primářem Kavanem. Oba byli evidentně zvyklí skutečně zodpovídat dotazy a neodbývat je a přišlo jim to navíc docela normální. Mělo by to tak být ve všech nemocnicích včetně porodnic, ale vím především z vlastní zkušenosti, že to tak fakt není.
Týden před termínem se ozvalo miminko - prokoplo mi plodovou vodu (aspoň tak mi to přišlo - mimino čutne a vak s vodou si prostě může roztrhnout, nevím, jestli je to skutečně tak). Do půl hodiny přišly kontrakce - po pěti minutách. Bylo jedenáct večer. Manžel mi sbalil poslední drobnosti, které jsme ještě v tašce neměli (mobil, nabíječku, svačinu), já jsem si v mezičase 3x došla na velkou a jednou se mi zvednul žaludek a opustila mě celá moje výborná večeře. Za hodinu a čtvrt jsme dojeli do Vrchlabí. Stahy v autě byly fakt hnusný, ale celou dobu jsem si byla jistá, že Vrchlabí bude nejlepší místo k narození pro naše miminko. A taky bylo, ta cesta stojí za to. Porod trval celkem 9 hodin, což mi přijde na první porod docela pěkné. Porodní asistentky byly moc milé, lékař, pan doktor Čapek, který měl zrovna službu, je skvělej chlap. Koneckonců, celých šest dní, co jsme tam byli, se k nám všichni chovali naprosto skvěle, a to včetně uklízeček :-). Zkusila jsem si vlézt do vany, ale pro dobu tlačení se mi nelíbila, takže po delší době jsem zase vylezla. Zkusila jsem míč a to mi přišlo hrozně nepříjemné. Jedna porodní stolička taky. Až někdo přinesl porodní stoličku, co vypadá jako vykousnutý záchodový prkýnko křížený s nějakým středověkým mučícím nástrojem a na ní se mi skvěle rodilo. Můj muž, který byl po celou dobu se mnou, mi na ní podpíral záda, porodní asistentka, která byla také skoro pořád přítomna (po dobu pobytu ve vaně úplně pořád), mi radila, jak mám dýchat a tlačit a chytala miminko. Na závěr porodu přišel i doktor Čapek a v osm ráno se nám narodil Vítek. Bylo úžasný sledovat, jak ze mě vylejzá na svět :-) Neplakal, koukal kolem sebe a vypadal nádherně. Manžel přestřihl pupeční šňůru a protože jsem hodně krvácela, zůstalo mi miminko na břiše jen chvilku a odešli jsme (po svých i já), rodit placentu do porodního sálu. Miminko na tomtéž sálu opatruje dětská sestřička, která ho osuší, píchne mu kalcium, ošetří a zabalí. Na místo, kde tak činí, je z lehátka vidět. Mezi námi stál můj muž a sledoval jak opečovávání miminka, tak porod placenty a šití. Nevím, jestli je to tím, že ve Vrchlabí nedělají rutinní nástřihy a trhlina vzniká sama na nejlíp zahojitelném místě anebo umí doktor Čapek vyšívat anebo obojí :-), ale šití se mi zahojilo velmi brzy a už druhý den po porodu jsem si mohla docela dobře sednout. Jak říká moje gynekoložka (a určitě i další lidé), porod skutečně je těžká práce. A bolí. A je dlouhej a není moc příjemnej. Ale hrozně záleží na tom, jak se k vám během něj chovají okolní lidé, kteří ho mohou udělat peklem anebo docela zajímavým průběhem příchodu miminka na svět. Mně se ve Vrchlabí rodilo skvěle. Původně jsem si myslela, že naši představu mít čtyři děti mi první porod rychle vyvrátí. Nevyvrátil :-) Nemám z porodu strach, když se dá rodit takhle pěkně. A nemyslete si, že jsem buhvíjak statečná. Když na to přijde, jsem pěkná "cíťa". Ale díky osvětě vrchlabské porodnice jsem věděla, do čeho jdu, co je složitý, co se nedá předvídat (a je toho docela dost :-), jak k čemu přistupujou a tak vůbec a to mi hrozně moc pomohlo. Když shrnu fakta, tak to vypadalo asi takhle:
- monitor po příjezdu ano - je to blbej pocit, ale je to nutný a natáčeli ho jen jednou
- klystýr, holení, nástřih ne - nikdo se o tom ani nezmínil
- medikace - neprovádějí rutinně; když jsem byla skutečně vyčerpaná na závěr porodu a porod už moc nepostupoval, nabídli(!) mi oxytocin. Nenutili. Přijala jsem, věděla jsem, že mi pomůže.
- měnění poloh při porodu ano - jsou schopní okolo vás skákat, jak si řeknete, aby se vám dobře rodilo, což je to nejlepší, co můžou udělat :-) Líp se rodí vám i jim.
- šití - fakt nepříjemný bylo "opichování" lokálního anestetika. Šití samo nebolelo ani když přišlo k sobě. První čůrání - za pomoci porodní asistentky - ve sprše proběhlo bezbolestně. Trhlina byla velká cca 5 cm.
- pití během porodu podporují
- strava - hned po příjezdu mi nabídli tři možnosti stravování - běžné, drůbež a ryby, vegetariánské. Vybrala jsem si drůbež a ryby. Vaří moc dobře, chutnala mi tam i brokolice, kterou jsem do té doby nenáviděla :-)
Po porodu jsem se přesunula na nadstandardní pokoj (po svých, podpírala mě porodní asistentka, ztratila jsem asi půl litru krve, což je normálka, ale k mému i běžně nízkému tlaku mi i malá ztráta krve způsobuje, že se mi chce omdlít), kde se mnou a s naším synem první noci spal i můj muž. Během pobytu se k nám chovali naprosto skvěle, připadala jsem si jako hotelový host. Při příchodu do pokoje všichni klepou, respektují vaše přání, nejste prostě žádný "další kus masa ke zpracování". Když jsme odcházeli po šesti dnech domů, přišlo mi, jakože se vracím domů z několikadenní dovolené, ze které se místo dvou vracíme tři :-)
Bylo mi líto, že si nepamatuju jména porodních asistentek, které mi pomáhaly rodit, abych jim mohla poděkovat, ale ono to vlastně nevadí. Všichni, se kterými jsem se tam setkala, ať už s lékaři, asistentkami nebo dětskými sestrami, byli úžasní, ochotní sdělovat informace a popovídat si a pomoct. Moc jim děkuju za krásný porod, všem :-) Ráda bych, aby se naše další miminka taky narodily ve Vrchlabí. Uvidíme, kolik jich nakonec bude, Vítkovi je zatím 11 týdnů, narodil se 18.května 2004, ale původně jsme plánovali čtyři dětičky a naše plány se zatím nezměnily.

Vrchlabskou porodnici prostě jednoznačně doporučuju a ještě jednou jí vzdávám VELKÝ DÍK.

Mgr. Markéta Bezoušková