Jak tak přemýšlím o těch dvou příkladech, tak si myslím, že správný přístup je někde uprostřed. JENŽE - něco takového jsme se pokusili "aplikovat" na naše puberťáčky a zatím jsme těžce pohořeli. Inu, jak říká jedno trefné pořekadlo - každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Takže máme za sebou období vzájemného vymezování a posunování hranic a výsledkem by mělo být asi toto:

ANO - průběžná (byť nepřímá) kontrola nad školním prospěchem a chováním ve škole vůbec (nelepší je přímý kontakt na třídní)

ANO - informovanost ohledně jeho aktuálního pobytu, vč. doby návratu

ANO - obecná povědomost o lidech v jeho bezprostředním okolí (kamarádi, kamarádky), ideální je osobní seznámení, příp. znalost mobilu atd.

NE - volba a řazení různých aktivit v rámci volného času

NE - hospodaření s financemi (kapesným a kreditem) - aneb každý svého štěstí strůjcem

NE - styl oblékání, česání a dalších úprav

NE - uspořádání dne z hlediska priorit, chce-li si dělat školu až večer, nechť si tak dělá

ANO - zapojování do domácích povinností, avizovaných pokud možno s dostatečným předstihem (pokud se nejedná o rutinu)


Tak nějak nám to doma vykrystalizovalo pro nastávající období, otázkou je, co budeme říkat zase za rok.

Všem hodně štěstí a pevné nervy

Mecháček (kluci 14, 16, 17)