Bohužel i já patřím do této skupiny. Dnes jsou to 2 měsíce co jsme přišli o naše miminko, na které jsme se s manželem od počátku strašně moc těšili.
Mé "krátké" těhotenství probíhalo bez problémů, neměla jsem ani žádné nevolnosti, pouze jsem byla unavená.
Poprvé (21.srpna) jsme toho drobečka viděli pomocí ultrazvuku, který byl zrovna den před mými narozeninami, byli jsme v sedmém nebi a já si říkala, že lepší dárek k narozeninám jsem ani nemohla dostat.
Ale v sobotu, ve 12.týdnu,
jsem ucítila strašný pocit, takový hrozný tlak, odešla mi trocha plodové vody a mírně jsem krvácela. Po okamžitém odvozu na pohotovost se krvácení zvětšilo a nedávali nám žádnou šanci. Po vyšetření ultrazvukem se ukázalo, že naše miminko je v pořadku, ale musela jsem zůstat v nemocnici. Po týdnu mi udělali znovu ultrazvuk, kde se z toho krvácení udělal hematom v děloze a to znamenalo znovu klid na lůžku a za týden nový ultrazvuk. Hematom se ztratil a já si myslela, že máme vyhráno. Ale po vyšetření se ukázalo, že děloha stále vnitřně krvácí, i když já jsem jen již trochu špiněla,tzn. další klid na lůžku a
dlouhé čekání jak to dopadne. A pak v noci mě vzbudilo mokro a já již tušila co se mi stalo. Krvácela jsem a odtekla mi celá plodová voda - miminko umřelo.
Stále to nemůžu pochopit, proč zrovna k nám příroda musela být
tak krutá.
Manžel mě utěšuje, že za půl roku to zkusíme znovu a tentokrát to dopadne dobře. Já se toho moc
bojím, aby se vše neopakovalo,
ale zároveň se moc těším na ten krásný pocit, který jsem si mohla
užít jen chviličku.