M., ty jsi čekatelka, která ale nějak všechno ví nejlíp. Proč si to sem chodíš vůbec číst, když předem nevěříš tomu, čemu nechceš? Co by z toho kdo měl, kdyby si tu něco vymýšlel?
Řeknu ti svoji zkušenost a i kdyby se ti nezdála, prostě věř tomu, že je to fakt, tak jak to bylo.

Rodila jsem v září 2008, porod dlouhej 16 hodin, ale měla jsem taky PA Vodičkovou a byla jsem s ní moc spokojená. Držela se mého porodního plánu a neustále se ptala na moje přání, pokud bylo vhodné udělat něco jinak. Nejvíc si pamatuju na moment, kdy mě - tak nějak mateřsky a chápavě - chytila za ruku při další z nesčetných bolestivých kontrakcí. Dělala toho pro mě dost z profesionálního hlediska, ale tohle bylo tak lidské, nebyla to prostě taková ta rutina, kterou má v popisu práce dnes a denně. Taková drobnost, ale jak mě pohladila...
No nic. Na porodní personál si stěžovat opravdu nemůžu. Kvůli dlouhému otevírání se mě nakonec "odrodila" jiná asistentka, protože PA Vodičkové mezitím skončila směna, ale i ta další PA byla fajn, jen jméno už bohužel nevím. To už jsem tlačila, takže cedulky jsem nevnímala

Zato hned po porodu, když mi dali prcka na břicho, nechali mi ho tam jen asi dvě minuty a přišla sestra - soudím, že už z novorozeneckého - a chtěla mi ho odnést, zabalit do peřinky a tím zahřát. A to přesto, že znojemská porodnice má být "baby friendly" (certifikát), a mimo jiné garantuje maminkám dvě hodiny s prckem na břiše po porodu! Podotýkám, že malej nebyl přidušenej, nedonošenej ani nic jiného, žádná komplikace, žloutenka, nic - prostě úplně zdravej, dost velkej. I v porodním plánu jsem měla uvedeno, že chci dítě dvě hodiny po porodu u sebe, změřit a zvážit až POTÉ (čemu by to vadilo??) a chci, aby se co nejdřív přisál. Takže jsem s onou sestrou "bojovala" - jak asi můžete po 16tihodinovém porodu bojovat. Trvala jsem prostě na svém, že prcka zahřeju na svém těle, síly jsem měla stále dost, a měli jsme tam s sebou velký tlustý župan na zakrytí miminka z druhé strany. Sestra se na mě podívala jako na matku-vražedkyni a nasupeně teda odkráčela (dítě jsem jí prostě nedala). Navíc mi do očí řekla, že "no teď se vám určitě nepřisaje" (z čeho tak soudila, nevím, když byl úplně zdravej a v pohodě).
Za další cca dvě minuty nakráčela znova tentokrát s (podle mě) výmluvou, že ho musí odnést na vyšetření dětské doktorce. To už člověku nedá, když slyšíte vyšetření, doktorka, tak prostě radši rezignujete, protože věříte, že je to zřejmě nutné. Takže jsem si ho bohužel!!! nechala odnést. Člověk prostě neví. Podle mě - zpětně - to ale bylo zbytečné. Pokud garantují 2hodiny prcka u sebe po porodu, tak snad může dr. přijít k vám a prcka vyšetřit na břiše maminy, nebo nevím, jak to dělají, ale umožnit to lze. Jen mně prostě sestra do očí tvrdila něco jiného.
Pak jsem tam ležela při šití, které jsem nijak nevnímala, s prázdnýma rukama, na břiše nic, prostě po dlouhém porodu nic moc pocit, takové přetržení kontaktu... byla jsem sama - protože aspoň tatínka jsem poslala za prckem... Donesli mi ho až za další dvě hodiny(!), kdy se prý vyhříval v inkubátoru (opravdu se nenarodil podchlazený atd., opakuji, že si myslím, že sama bych ho dostatečně zahřála na lidskou teplotu stejně jako inkubátor). Snažili jsme se, aby se přisál, ale nešlo to, tak mi ho odnesli na celou noc, aby ho nakrmili... prý ať se vyspím, kolik myslíte, milá M., že jsem po takovém zážitku jako je porod naspala? Celkem 3 hodiny. Stejně pořád myslíte na miminko a nemůžete se ho dočkat. Prckovi mezitím dali 2x umělé mléko a my s kojením bojovali až doteď - bude mít půl roku. Stále kojím, ale co mě to stálo, to by vydalo snad na román. A přitom si myslím, že kdyby mi ho ta šílená sestra z novorozeneckého (bohužel nevím jméno, kdyby jo, stěžuju si na ni!!!) dala přisát hned po porodu a netvrdila mi ty nesmysly, tak se mi laktace nastartovala v pohodě. Pak když kojení nejde, pročítáte brožury co ještě udělat a všude se dočtete hned na začátku - důležité je nechat přiložit nejlépe do půl hodiny po porodu... něco, co už nezměním.

Milá M., byla jsem taky na nadstandartu a prcka jsem neměla celou noc. Nevěřte, jestli nechcete, ale zavíráte oči před pravdou. Jak můžete napsat:
"A vy jste byla po porodu patrně vyčerpaná tak, že jste ani nevnímala, když se vás dětská sestra ptala na přiložení k prsu." ??? Jak jsem psala výš, mně se sestra neptala, já jí to musela sama říct a ona mi do očí tvrdila, že to není možné. Natož aby se mě zeptala, jestli to chci!!!

Taky se na příští "boj se zdravotníky" budu připravovat předem. Taky už nic nenechám náhodě. Ale ne, že bych chtěla bojovat se všemi!!! S těmi, co vidím, že chtějí pomoci, bojovat nemusím. Za ty jsem moc vděčná a patří jim velký dík. Jen s těmi, kteří kvůli své pohodlnosti a možná zaběhlým zvykům nebo lhostejnosti, mi život, porod, kojení a kontakt s miminkem ztěžují! Je jich menšina, ale dokážou vám to tak ztrpčit, že zkazí dojem ze skvělé práce těch ostatních, bohužel.

Na novorozeneckém to bylo jak kdo. Některé sestry fajn, jiné míň, jako všude... s doktory/doktorkami jsem byla spokojená.