Jmenuji se Hana a mám holčičku Terezku, která se narodila 22.6.2004 v třebíčské porodnici. Protože už na porodním sále jsem slíbila, že se se zážitky podělím i s ostatními maminkami, tak svůj slib plním. Již delší dobu před porodem, jsme s manželem začali přemýšlet, kde budeme rodit. Samozřejmě jsme si od známých zjišťovali informace o třebíčské porodnici. A většinou se nám dostalo negativních ohlasů. Asi proto, že to pozitivní každý bere jako samozřejmost. Byli jsme se podívat i v Brně Bohunicích a docela vážně jsme uvažovali, že pojedeme tam. Chtěla jsem rodit přirozeně, mít možnost si vybrat polohu, odmítnout nálev a nástřih a nechat dítě přisát už na porodním sále. Nakonec jsme se rozhodli z technických důvodů rodit v Třebíči a nelituji toho. Všichni na porodním sále byli moc hodní a všemožně se snažili, aby všechno šlo hladce a tak, jak si přeji. Nálev jsem odmítla a nebyl to vůbec žádný problém. Mohla jsem dobu otevírací trávit v jaké jsem chtěla poloze a využít sprchu, míč, porodní stoličku a měla jsem štěstí, že jsem byla v boxu s vanou, která byla úplně bezvadná. Manžel tam byl se mnou a porodní asistentka Alice nám vždy řekla, co se bude dít a byla moc hodná. Na její dotazy, která poloha mi bude vyhovovat, jsem musela odpovídat, že nevím, protože jsem opravdu nevěděla, co pro mě bude to pravé. I kdybych měla sebelepší porodní plán, tak realita je úplně jiná a teprve v konkrétní situaci zjistíte, co je pro vás nejlepší. Za to, že jsem dostala injekci na zesílení stahů a nebylo to tedy „úplně přirozené“, jsem teď vděčná, protože to porod urychlilo a tím pádem i zpříjemnilo. Nastřihnout mě museli, protože bych se i přes masáže hráze „natrhla“. Pan doktor Janíček, který byl u porodu, byl velmi příjemný, šití vůbec nebolelo a krásně se zahojilo. Holčičku mi po narození hned dali na břicho a nechali ji přisát. Ale ona stejně nechtěla. Jen tak tu bradavku ochutnala. Po převozu na novorozenecké odd. přišla ženská sestra a vysvětlila mi, co mám a nemám dělat a jak to chodí. Pak mi přivezli holčičku a dětská sestra mi pomohla poprvé nakojit a také mi podala nezbytné informace. Všechny sestřičky byly moc hodné a vždycky, když jsem měla nějaký problém, tak mi pomohly. Terezka zpočátku hodně spala a nechtěla pít, ale sestřičky mi pomáhaly a s kojením nemáme vůbec žádný problém. Chtěla bych všem moc poděkovat a nastávajícím maminkám říct, že to s tou naší porodnicí není tak zlé, jak se říká. Kdo bude chtít, tak chyby vždycky najde. A navíc si myslím, že pokud porod proběhne bez problémů, tak se vám bude líbit kdekoliv a pokud budou komplikace, tak ten dojem nezlepší sebelepší porodní sál. Jsem rozhodnutá si do naší třebíčské porodnice jet ještě pro Jiříčka.