Já stímto názorem můžu jen souhlasit.Přísnost je na místě.Má tchýně se vždy zlobila,když jsem byla na prvního syna přísnější(řekla bych spíše důslednější v tom co jsem po něm požadovala) a nyní když to může srovnat s jinými svými vnoučaty,vždy mi řekne,ty máš tak hodné děti,kdykoli je mám u sebe nešílím pak z nich,ty bych mohla mít pořád...Samozřejmě neposlechne na slovo jako pejsek,je to přece člověk a i on má své potřeby a názory,ale věci které jsou důležité o těch není co diskutovat,ale udělat je.Jako čištění zubů,mytí,slušná mluva,nerozbíjet hračky,psaní úkolů,uklízení,to je samozřejmost.A je třeba myslet na to,že na každé dítě platí něco jiného.Já to u svých 3dětí mohu posoudit.A láskou docílím u nich toho spousty,takže né řezat a řezat,ale přísnost může být i v hlase,ale i v hrozbě.A někdy i ta výchovná je potřeba.