Před třemi týdny jsem přivedla na svět své druhé dítko. Porod byl velmi rychlý a musím poděkovat panu doktoru Kochlöflovi, který byl velmi milý i přesto, že jsem rodila v neděli časně zrána a on měl za sebou za uplynulý víkend 10 porodů. Bohužel totéž nemohu říci o dětské sestře. Požádala jsem ji, zda by mi mohla mého syna nechat na sále a neodnášela ho na oddělení šestinedělí ihned po porodu. Ne zrovna nadšená s tím souhlasila. Byla jsem velmi ráda, že následující dvě hodiny se mnou mohl zůstat na sále nejen můj muž, ale především můj syn, který celou dobu ležel u mě na hrudníku a byl spokojený. Dokonce se pak sám krásně přisál na prso a vychutnával první doušky. Bohužel jen do té doby, než se vrátila sestra, která mi oznámila, že si jde pro dítě. Vůbec ji neoblomilo, že se sotva krásně přisál. Odtrhla mi ho od prsa s tím, že střídá služby a musí předat dítě (asi si neuvědomuje, že nepředává soustruh, ale lidskou bytost, na kterou rodiče devět měsíců čekají). Nezmohla jsem se na slovo a prcek byl i se sestrou fuč.
Na pokoj jsem ho dostala až po dalších dvou hodinách, i přesto, že jsem o něj žádala.
Tohle byla největší kaňka na kráse celého našeho pobytu v chomutovské porodnici. Jinak musím poděkovat paní doktorce Krehákové za její profesionální přístup a milé slovo, které pro nás maminy vždycky měla a s každým problémem dokázala poradit. Zrovna tak i můj syn byl velmi spokojený :) s paní doktorkou Říhovou, která celý týden chodila na vizitu.

Možná se některé z vás zeptají, na co si vlastně stěžuju, že tohle (odnesení dítěte na šestinedělí) je přece naprosto standardní přístup porodnice. Ale bohužel (nebo spíš bohudík) mám ještě jinou a diametrálně odlišnou zkušenost z porodu své první dcery, kterou jsem rodila v Kadani. Tam jsem ji měla u sebe na sále celé dvě hodiny s naprostou samozřejmostí a při přesunu na pokoj se mě sestřička zeptala, zda se cítím na to, ji mít u sebe nebo zda si ji mají nechat u sebe. Chtěla jsem ji mít u sebe. Takže mohu říct, že od porodu byla neustále se mnou a sestřička se chodila ptát, zda nepotřebuji s něčím pomoci a zda je všechno v pořádku.

Chtěla jsem tedy jen říci, že všechno je v lidech. Chápu, že při mém chomutovském porodu bylo nad ránem a sestra měla za sebou noční směnu, ale to přece k jejímu povolání patří a musí se s tím zvládnout vyrovnat. Ona měla první noční a byla nepříjemná. Dr. Kochlöfl sloužil od pátku a jistě se taky nezastavil a přesto na něm nebyla znát únava.

Přeju všem maminkám, které budou v Chomutově rodit, aby nenarazily na onu sestřičku, která kazí (z mého pohledu) jméno celé porodnici.