I já bych se s Vámi ráda podělila o své zkušenosti s porodnicí v Motole. Oba moji synové (2007 a 2009) se zde narodili, první císařským řezem pro polohu koncem pánevním, druhý spontánně. Ze všeho nejvíc jsem vždy ocenila profesionalitu spojenou s vlídností a trpělivostí, a to u všech lékařů i naprosté většiny sester.

U prvního, který se ve 30tt otočil „zadečkem“ a nechtěl se otočit zpět jsem velmi stála o možnost spontánního porodu. Pan doktor mi vysvětlil všechny „bezpečné“ možnosti: miminko se mohlo obrátit samo, bylo možné zkusit lékařem vedený obrat zevními hmaty a kdyby se to nepovedlo, za určitých podmínek (zdraví dítěte a matky a váhový limit pro miminko) bylo možné rodit koncem pánevním i jako prorodička. Vyzkoušeli jsme všechno a velmi jsem ocenila trpělivost, se kterou mi pan doktor vždy znovu vysvětlil moji „aktuální situaci“ a vždy znovu mě povzbudil. Miminko se ale samo neobrátilo, obrat zevními hmaty se nepovedl (má asi 50% úspěšnost) a den po termínu mělo miminko váhový odhad těsně nad limitem... Za jiných okolností by mě porod císařským řezem asi mrzel. Ale takto jsem měla pocit, že „jsme opravdu udělali co se dalo“ a že to tak tedy asi má být. A zdůrazňuji ten plurál „udělali“ – protože při každém kroku se mě pan doktor ptal na má přání a bral je v úvahu.

Po dvou letech jsem rodila „normálně“. Co se týče péče, zážitek byl stejný – pozornost a trpělivost i v noci nebo přes víkend. Jen Vám nedokážu popsat tu euforii, že se to tentokrát povedlo!

Nedá mi to a musím taky reagovat na občasné stížnosti na oddělení šestinedělí na tomto serveru: tady Váš dojem záleží hlavně na sestrách a to ženských i dětských. Já jsem se setkala s ochotou u většiny z nich. Při prvním dítěti jsem potřebovala opakovaně pomáhat s kojením, které po císařském řezu začne trochu později. Když jsem si o to řekla, ochotně mi pomohly jak dětské tak ženské sestry. Je pravda, že Vám někdo může být více a někdo méně sympatický, ale tak to přece chodí všude... Jediná věc, která by podle mne opravdu potřebovala zásadní změnu je jídelníček, který má nemocniční cateringová firma zřejmě stejný pro všechny pacienty celé nemocnice a tudíž nebyl zrovna vhodný pro kojící matky: jídla často obsahovala nadýmavé nebo alergizující potraviny (salát z čerstvých rajčat s cibulí, pomeranče, česneková polévka, čerstvý chléb...) Bylo třeba se sama rozhodnout, co jíst budete a co ne...

Celkový dojem z motolské porodnice byl ale skvělý, a to tak skvělý, že (zástupným) předmětem mých šestinedělních plačtivých nálad byla (poprvé i podruhé) skutečnost, že doma už tu nepřetržitou ochotnou péči nemám... Můj zvláštní dik patří MUDr. Vlkovi a MUDr. Fišárkové.