Původně jsem plánovala přivést své druhé dítě na svět práve ve Zlíně.
Poprvé jsem nad svým úmyslem zaváhala, když sem se snažila mailem oslovit primáře s dotazy ohledně porodu a pobytu na šestinedělí. Na některé otázky se vůbec neobtěžoval odpovědět, především náležitě vychválil porodnici.
Defintivně sem svůj úmysl přehodnotila po dvou hospitalizacích v posledním trimestru na porodním oddělení.
Poprvé sem se nechala hospitalizovat o Vánocích pro děložní kontrakce. Odcházela sem na reverz, chování personálu bylo velmi nedůstojné, při podpisu reverzu sem si musela vyslechnout hysterické scény o nedonošených postižených dětech, zda jim podepíšu, že se pak o postižené dítě postarám a podobné.Měla jsem sto chutí jim sdělit,že mám ráda všechny děti i ty postižené a že dokonce nemám ani tripl test a žádnou genetiku, takže se mi vlastně postižené dítě může narodit ( jaká nezodpovědnost,že)))))))))Na obrannou diskuzi sem neměla sil, poté, co sem se celou noc musela dohadovat s personálem, že prášek na spaní opravdu nechci.Mohli by se trochu zamyslet na vlivem hypnogenů na plod v těle matky.Taky mě šokovalo, když ho dali i mamince, u níž se čekalo po odchodu pl.vody na nástup kontrakcí.No, nacpěme do těla tunu chemie a pak roďme za každou cenu přirozeně...
Podruhé sem navštívila porodnici v 37.týdnu porodnici s tím, že rodím a s vyjádřením dvou odbrných lékařů, že vzhledem k trvalým následkům z minulého porodu je u mě možný pouze porod CS. První věc, na kterou se mě PAtka zeptala, zda nevím, že malují...))) Následovalo vaginální vyšetření provedené panem asistentem M, na které asi v životě nezapomenu. Aniž by se zeptal, při vaginálním vyšetření mi nešetrně hmatal i do oblasti kostrče a začal s tím,že mu se zdá, že by u mě byl možný vaginální porod. Tak nevím, jestli nevěřil nálezům z CT, lékaři s atestací z ortopedie a traumatologie nebo neurologie. Možná sem si měla nechat napsat vyjádření i chirurga, ten ale vůbec nepředpokládal,že by mě ještě někdo nechal vaginálně rodit při mém zdravotním stavu, který už nelze zlepšit, jde pouze o to ho nezhoršit.První na co se mě pan asistent zeptal, bylo zda nevím, že malují....
Vzhledem k bolestem sem si přála ukončení těhotenství CS, pan asistent nesouhlasil, přidal přednášku o tom, jak dítě v 37.TT bude nedonošené, nemocné, bude mít alergie astmata a všechno možné a rozhodl se tlumit kontrakce gynipralem......to si pak rozmyslel, došlo jen na kapačku s hořčíkem a injekci algifenu, prý tlumí děložní stahy... Lexaurin sem odmítla....opravdu nevím, co je to za zvyk, dávát těhotným anxiolotika a hypnogeny, to si snad ve Zlíně myslí, že to nepřestupuje od oběhu plodu? Jinak mě pan asitent pobavil, protože naše první dítě se také narodilo v 37tt, v porodnici mi na urychlení porodu bez mého vědomí ještě píchli vodu...o nějaké nedonošenosti nebyla ani řeč.

Nakonec sem byla ráda,že se porod raději podařilo uklidnit ( přece jen malujeme...) a dítě se narodilo CS o pár dnů později v jiné porodnice, kde si nálezy odborných lékařů přečetli, hypnogeny,ansxiolitika zde nerozdávají, algifen nepoužili už deset let a jako bonus sem mohla mít dítě i po CS na pokoji IHNED( tedy do hodiny od jeho narození už sem kojila) zatímco ve Zlíně nosí miminka po sekci maminkám UŽ po 12hodinách ( ať žije raná separace a podpora bondingu)jak mi sdělila porodní asistentka............