Bobe, teď už je to jiný, protože je syn větší (19 měsíců), ale když byl mimino, fakt mě to nebavilo. On jenom spal. Teď mu můžu ukazovat věci venku, vyprávět, vzít ho třeba na houpačku; s tříměsíčním spícím miminem v kočárku člověk moc zábavy neužije. Navíc jsem musela snášet kočár z druhého patra po schodech a zpátky ho vláčet zase po schodech, kočár vážil 10 kg a tahala jsem ho takhle od 9 dnů po porodu. Mnohdy nahoru i s dítětem vevnitř, protože jsem ho nechtěla budit.

Marťo, nemyslím si, že by mi byl Stáník "na obtíž". Nestarám se o něj sice 24 hodin denně, protože pracuju, ale věnuju se mu myslím docela dost a baví mě to. Nejsem moc mateřský typ, já vím, když jsem půl roku nepracovala, skončila jsem na antidepresivech. Vadí mi jen to, že já MUSELA přizpůsobit svůj život dítěti, ztratila jsem x možností "seberealizace" a manžel nemusel NIC. On má pořád svůj svobodný život a nepřijde mu divné, že já ne. Dítě chtěl on a teď mi řekne, že ženská, když má dítě, má být především matka. OK, ale proč by chlap logicky neměl být taky především otec?