Ivo, možná to bude znít divně, ale já psychickou oporu opravdu nepotřebuju. Celej život ji dělám jiným lidem. Jsem univerzální vrba. :o) Pro mámu, pro babičku, pro kamarádky, pro ségru, pro x lidí. Možná i pro manžela. Jsem ten člověk, kterýmu se volá ve tři ráno, když jsi v hajzlu a potřebuješ pomoc. :o)
Jediná situace, kdy jsem ji potřebovala já bylo, když mi vyšly blbě ty testy AFP. Nicméně tehdy se mne snažilo podporovat a povzbudit taky x jiných lidí, manžel byl jen jeden z nich. Nemá to ani cenu hrát, manžel není hloupej a ví moc dobře, co a jak.
Stručně řečeno - chci se s ním bavit, mít s ním společný zážitky, na který by člověk po letech rád vzpomínal. Nic víc.