Lenko, samozřejmě že to napadne každého. Každý ví, že se "něco" může stát; ale tohle je, jako když na tebe ukážou prstem... pokud chápeš ten rozdíl. Nevím, jestli si někdo, kdo to nezažil, dokáže představit, co už pouhé podezření na vrozenou vývojovou vadu udělá s psychikou maminky.
Každý se může rozhodnout jak chce, ale myslím si, že by se tenhle problém měl nějak řešit. Z etického hlediska. Dejme tomu nechat ženu hned při potvrzení těhotenství vyplnit nějaký dotazník, aby doktor věděl, jak se staví k případnému testování a ev. pozitivnímu výsledku. Kdybych věděla, co bude následovat, testy bych odmítla. Nevím, možná je to sobecké, ale mohla bych se aspoň těšit na své miminko, užívat si "přípravy" a nákupy; nemusela bych mít slzy v očích pokaždé, když uvidím kočárek s dítětem. Stane se to, co se má stát, stejně už to nezměníme, a miminko by aspoň mohlo mít maminku "v pohodě" a ne psychicky zničenou, vystrašenou a nenávistnou "trosku". To snad není tak málo...