Jen tak jsem si tady přečetla pár příspěvků a chtěla bych se o ty pocity taky podělit.
Když mi přišlo předvolání, že moje krevní testy dopadly špatně, probrečela jsem dobu, než jsem se dostavila na genetické oddělení, kde mi hned vpálili, že je podezření na Downův syndrom. Dostala jsem ještě větší šok a šla na ultrazvuk. Tam mi ale naštěstí podezření vyvrátili. Své dítě jsem od počátku milovala a nedovedu si představit, jak bych se zachovala, kdyby řekli opak. Věřila jsem. Asi bych dále věřila a nechala dítě narodit. Až potom bych se dověděla celou pravdu a nevím, jak bych se zachovala potom.
Ale chci psát taky o něčem jiném. Když jsem přišla z porodnice, asi za týden jsem měla ve schránce dopis z porodnice. A víte, co tam bylo? Dotazník pro ženu, která nejspíš o dítě přišla nebo bylo postižené. Jak je možné, že tento dotazník pošle porodnice týden po porodu matce, která o dítě přijde nebo porodí dítě postižené /a to nemluvím o tom, jaký šok to vyvolalo ve mě, která jsem dítě měla zdravé/. Jsou opravdu doktoři tak bezcitní? Myslí si, že když tam dodají větu typu - víme, že teď nemáte náladu na vyplňování, ale potřebujeme znát pocity atd....abychom věděli pro příště..., že to tím zachrání? Dopis skončil v koši ihned, ani jsem o tom nedokázala nikomu říct. A co myslíte, jak se zachová matka, které se to týká?