JJano, Tinas,
moc vám přeji, aby vaši manželé zůstali takoví, jací jsou, a aby takoví zůstali i po letech manželství. Bohužel sama mám zkušenosti spíše s muži, kteří se DOMA chovají tak, jak to popisuje Monty. Choval se tak můj otec, chová se tak tchán, chová se tak i můj manžel (jsem vdaná 20 let). Cítila jsem se jednu dobu strašně osamělá, toužila jsem po tom, aby mi někdo naslouchal, aby sdílel aspoň některé mé zájmy, ubíjel mě „manželský stereotyp“ (vím, že je to hrozné klišé, ale neumím to jinak vyjádřit). Proto jsem si našla milence. Byl to muž hloubavý, inteligentní, sečtělý, jemuž manželka nerozuměla, zato já jsem mu rozuměla úžasně a on mně rovněž. Protože jsme oba měli celkem malé děti, rozvod nepřipadal v úvahu, scházeli jsme se v jeho bytě (manželce tvrdil, že ho pronajal). Celé večery jsme (mimo jiné, pochopitelně) dlouze debatovali, kupovali v antikvariátu na rohu knížky a jeden druhému z nich předčítali, hráli společenské hry apod. Také jsme si plánovali, kam všude spolu půjdeme, až budou naše drahé polovičky mimo město. Bylo to krásné, ale netrvalo to věčně. Po nějakém čase se přítel začal pomalinku měnit. Témat k diskusím tak nějak ubývalo, koupili jsme si televizi, nejdřív jsme ji zapnuli jen občas, později pokaždé; když jeho manželka z města skutečně odjela, zrovna se mu nikam nechtělo, proč bychom někam chodili, vždyť je nám spolu (a s televizí) tak dobře. No, zkrátím to. Po dvou letech jsem zjistila, že je úplně jedno, jestli jsem doma nebo s ním. Nudila jsem se zase strašně a těšila jsem se domů. Byl strašně nešťastný, když jsem mu to řekla. Tak skvěle jsme si přece rozuměli…
Možná jsem měla jen smůlu, ale stejně jako Monty mám po svých zkušenostech sklon generalizovat a považovat většinu mužů, s prominutím, za hovada. Ale nechci tím žádného muže urazit, používám tento termín pouze pro označení typu mužů, o kterých píše Monty. Nebo možná je to jinak, třeba je chyba ve mně, třeba to s muži neumím... Myslím, že jsem toho od nich nechtěla zas tak moc, ale zatím všichni mě zklamali.

P.S.: Běžně sem na Rodinu píšu pod jiným nickem, ale dnes raději zůstanu v anonymitě, s ohledem na děti, které na Rodinu občas zavítají.