Dobrý den,
Také bych se s Vámi chtěla podělit o můj zážitek z porodu.
14.7.2002 se nám zde narodila dcera Zoe.
Manžel mě přivezl v půl 2 v noci, ale bylo to moc brzy. Byla jsem prvorodička a i když jsem prošla kurzem, který zde pořádají a velice pěkně vše vysvětlí, co dělat, jak poznat začínající porod atd… stejně člověk zmatkuje.
Přijala mě sestřička s úsměvem, napojila mě na „poslouchací“ přístroj, který sleduje tep srdíčka miminka a frekvenci stahů, pak mě vyšetřil pan doktor. Miminko ještě ven nechtělo. Myslela jsem, že pojedu ještě domů, ale už mě nepustili. Sestřička mě uložila na samostatný čekací pokoj a manžela poslala domů. V klidu jsem pospávala a sestřička mě chodila kontrolovat. Ráno v 6 se vyměnila směna a převzala mě jiná sestra. Také moc milá. Prohlídla mě a zase napojila na poslouchací přístroj. Pomalu mě začala připravovat na porod. Oholila mě dala klystýr (já to chtěla, nenutí nikoho). Zavolala jsem manžela. Převezli mě na porodní pokoj, kde se v 9 30 narodila naše dcera Zoe. Sestřičky byly bezvadné, milé a pohotové. Přidržely mi nohy, když jsem už nemohla. Pan doktor byl také bezvadný. Hrálo příjemně rádio. Nikdy na to nezapomenu. Bála jsem se. Samozřejmě, že to bolí, ale tu bolest jsem nevnímala. Když máte kolem sebe milé profesionály a krásné klidné prostředí, hned je líp.
Malou sestřička očistila a dala jí manželovi do náručí. Vzápětí mi jí přiložila k prsu. Pak jí dala do inkubátoru, aby jí nebyla zima. Ten stál hned vedle porodního lůžka a tak jsme se na sebe dívaly a já ani nevnímala šití.
Po té nás převezli na šestinedělí. Miminko jsem měla stále u sebe. Sestřičky jsou moc milé a vše mě postupně učily. Jak kojit, přebalovat, koupat. Byla jsem i na oddělení nadstandardu, kde je veliká výhoda, že máte k sobě a miminku jen jednu sestru. Té bych chtěla moc a moc poděkovat, díky ní nám šlo kojení a koupání perfektně.
Pokud budu moc a můj zdravotní stav to dovolí a budeme čekat další miminko, tak rodit budu opět jen a jen v Ústí.
Perličku na závěr. Po 10 dnech jsem měla zdravotní problém, flexotrombosu, a musela jsem být hospitalizována do nemocnice. V naší nemocnici v Teplicích mi bylo řečeno, že mě nemohou přijmout s miminkem. Taková stará sestra mi doporučila at mi malou (10 denní) manžel nosí na kojení(kojila jsem po 3 hodinách!!!) a nebo ať jí dám umělou výživu. Zavolali jsme do Ústí, kde mi bylo řečeno ať okamžitě přijedu, samozřejmě s miminkem!!!
Nesměla jsem chodit, což nebyl problém, protože každé přebalování a koupání, i v noci, za mě provedly ty nejhodnější sestřičky a já jim moc a moc děkuji. Nikdy mi neřekly, ať počkám nebo abych si to udělala sama, naopak dokonce si i popovídaly a malou Zoelkou.
CHTĚLA BYCH TÍMTO MOC A MOC PODĚKOVAT PERSONÁLU ÚSTECKÉ PORODNICE a všem nastávajícím maminkám tuto porodnici mohu s čistým svědomím doporučit.