A tady je vidět, že každému vyhovuje něco jiného. Mí rodiče i rodiče mého manžela se nikdy nehádali, vždycky byla tichá domácnost. Já jsem to jako dítě nesnášela a nechápala jsem, co se děje. U nás doma se tedy všechno řeší hned, jak to nastane. Dříve starší dcera říkala, nehádejte se. Vysvětlili jsme jí, že to jako hádka vypadá, ale že my tomu říkáme diskuze. V hádce se nikdy nic nevyřeší, ale my diskutujeme a řešíme. Trvalo dlouho, než jsme se to naučili. Proto si myslím, že je pro naše děti dobře, když jsou občas u této diskuze přítomny. Nikdy to nepřerostlo do nějakých invektiv, sprostot, apod. Prostě je to diskuze, i když občas zvýšeným hlasem. Děti vědí, že nás mají nechat to dořešit a pak bude klid. Myslím, že jim to nepůsobí žádné trauma.