Krásně napsaný článek, jen jsem jej měla číst před pár lety. Mě se druhý narodil 16 měsíců po prvním a třetí 30 měsíců po druhém. Měla jsem obr štěstí, že nejstarší i v těch 16-ti měsících bezproblémů chodil za ruku, takže jsem se vyhla sourozeneckému kočárku, bydlíme na vesnici a já nemám řidičák. Byla jsem asi šílenec, ale stálo to zato. Nejmladší má 3 roky a kluci jsou jí velkýma bráchama. Je sranda je poslouchat před spaním, jak vykecávaj. Těch pár let totálního chaosu stálo zato. Hlídání jsem nikdy neměla a manžela věčně v práci, ale vidět ty prcky večer v posteli, jak spokojeně oddychují bych nevyměnila na nic. Jsou parťáci, i když se někdy porvou, pak se ale navzájem brání, když někdo z nich něco provede. Mám ségru o osm let ode mne a musím říci, že jsem takovou soudržnost nikdy nezažila, a to ani teď.