Věda to není, mám 2 děti, 20 měsíců od sebe. Měla jsem tandem, pořád jsme byli venku, naučila jsem se vařit zdravě a rychle, zvládli jsme to bez babiček, bez čokolády, bez traumat pro stašího syna - obletovaný byl stále stejně jak byl zvyklý, poštuchování o hračky jsme vyřešili - každý má od malička svoje a ví, že si je můžou pujčovat, ale moje je MOJE - absolutně nefungovalo "hračky jsou všech dohromady".
Krásně jsem si to užila, ted je klukům 5 a půl a čtyři a nemužu si stěžovat.
Těhotenství bylo úplně v pohodě, zvládli jsme amnio.
Beru život s úsměvem a jsem vděčná za každé nové ráno.
Když bylo mladšímu dva a kousek vrátila jsem se do práce, prostě stíham žít i mít děti .
Hlavně se nehroutit, bude líp. Pamatuju si, jak mě vždycky maminky říkaly"no ted je to pohoda, ale počkejte, až začne mladší... ". A nikdy hůř nebylo, pořád je jen líp.
Sourozencům zdar.
Martina