Mám dva kluky 18 měsíců od sebe. Malému jsou ted tři měsíce, a musím říct, že jsem počítala s tím, že se málo vyspím, že budu mít nula volného času, že bude veškerá organizace složitější (kroužky atd.), a že budou zpočátku procházky kolem bloku.Nicméně jsem nepočítala s tím, že mě tolik zasáhne "ztráta" staršího synka. Najednou jsem ho nemohla v klidu po obědě uspat a přitulit se k němu, ale musela jsem nejdříve uspat mladšího a nebo se modlit, aby se zrovna neprobudil, musela jsem volit mezi kojením a posazením na záchod atd...prostě z pohody najednou vše pokud možno naplánované, aby nemusel ani jeden brečet, ale nějak se vykryli. Navíc starší syn se nějak více fixoval k mému muži, který s ním ráno vstává (mezi 5-6 hod) a večer ho koupe a uspává, a já si uvědomila, že už i o tohle přicházím, a nejde to jinak, protože usínají ve stejný čas a nelze se prostě rozdvojit. Děsila jsem se toho, že po narození druhého syna se naše rodina rozdvojí na tátu a staršího a mámu a mladšího, ale at se snažíme jak chceme, prostě to tak trochu je. Jeden pulden týdně ale trávím jen se starším a jeden den jen s mladším a to si pak užívám tu úžasnou pohodu jen s jedním dítětem.

Starší syn je nastěstí na malého strašně hodný, takže nemusíme řešit žádnou agresivitu. Dvojkočár jsem nepořídila, protože starší nikdy neměl kočárky rád, a určitě by mi v něm neseděl. První procházky vlastně až do nedávna ale byli v okruhu jednoho dvou bloků od baráku. Pak chtěl starší syn nést a to jsem nezvládala moc daleko. Ono nést ctrnáctikilový dítě a u toho tlačit kočárek není žádný med. Ted už se nenosí a ujde ke hřišti a zpátky, takže jsme snad z nejhoršího venku. Chci pořídit skejt ke kočárku, ale myslím, že mi na něm asi syn stejně stát nebude. Asi ted jen počkám až mi mladší doroste do vertikální polohy v šátku (cca tak od 5. měsíce) a budu chodit ven uplně bez kočárku, samozřejmě jen v okolí. Na kroužky a tak jezdíme autem. Moje mantra každopádně zní- není to takhle navždycky, bude to už jen lepší. A protože už třetí dítě nechci, i v tom nejhorším kolotoči si to užívám a svoje mladší miminko jsem si už strašně zamilovala, ačkoliv před jeho narozením, jsem se sebe samé ptala, jestli ho budu schopná milovat stejně jako jeho staršího bráchu, ale to je už na jiné povídání...