Párala a Viewegha, a trochu Halinu Pawlowskou. A to rozhodně nemyslím jako lichotku, z Párala i Viewegha mi naskakuje husí kůže. Pawlowskou ještě schroupnu, protože ta si na nic nehraje a přiznává barvu.

Řekla bych, že Monty má z těch čtyř nejvytříbenější styl psaní (a to jako lichotku rozhodně myslím :o))).

Pokusím se to popsat: Páral i Viewegh si vytvořili jakousi představu "jak to ve světě chodí", která mi těžce nesedí. Potud nic proti, každý se nemusí na svět koukat jako já. Ale oni s rádoby světáckým přimhouřením oka dávají najevo "ale ty husičko hloupá, TOHLE je skutečný život a ty žiješ v iluzích."

Monty je také díky svému virtuóznímu talentu schopná napsat prakticky cokoli, a určitě to bude čtivé a tak trochu ze života. Ale občas se z toho vytrácí duše, začíná na tom být vidět, že to jsou jen elegantní a efektní řečnické cvičení.